Arcibiskup Paglia místo pojmu paliativní péče raději mluví o doprovázení a naléhavě apeluje na církve, aby znovu objevily význam doprovázení před smrtí. "Každý potřebuje v posledním okamžiku cítit blízkost." Lékem na osamělost, která mnohdy bolí více než fyzická bolest, je blízkost, náklonnost, zájem a láska.
Arcibiskup Vincenzo Paglia za několik dní odcestuje do Kanady na sympozium o paliativní péči. Podle něj není nejpalčivější otázka eutanázie. Skutečná otázka zní, jak v posledních fázích života doprovázet, mírnit bolest osamělosti a zoufalství smrti.
Otázky života a smrti přece nejsou jen otázkami katolíků, jsou záležitostí všech, říká arcibiskup Paglia. A tak je nezbytné nalézt cestu, která sjednotí věřící i nevěřící. To je podle něj jedním z úkolů Papežské akademie pro život. Uvažovat o konci života znamená především pochopit, jestli to skutečně je konec života. Pro nevěřící může cesta vést nejprve rozumovými argumenty. Kvantová filosofie říká, že smrt není koncem života. Křesťané věří ve vzkříšení, v novozákonní knize Zjevení se píše, že smrt je přechodem, nikoliv koncem. A potvrzuje to i výrok Gabriela Marcela: Milovat nějakou bytost znamená říci jí: Ty nezemřeš!.
Vzájemné doprovázení v posledních chvílích života je velkým prostorem milovat druhého. V okamžiku, kdy už lékaři nemohou pomoci, zůstává přítomnost, blízkost. Láska je silnější než bolest smrti a přátelství je silnější než smrt, která chce přetrhat pouta.
Zdroj: Vatican News, anglická sekce