Arcibiskup Hinder: Papež v Bahrajnu podpoří společný postup při řešení světových problémů

Apoštolský administrátor vikariátu Severní Arábie popisuje realitu církve v Bahrajnském království, kde tvoří většinu muslimové. Hovoří o svobodě vyznání v této zemi a vyjadřuje se k Františkově návštěvě ve dnech 3. až 6. listopadu: „Papež si je vědom potřeby zlepšit vztahy mezi náboženstvími, aby bylo možné společně řešit problémy týkající se míru, spravedlnosti a práva“.

„Vidím, že papež si uvědomuje potřebu zlepšit vztahy mezi náboženstvími a najít základ pro společný postup ve velkých otázkách lidstva, kterými jsou mír, spravedlnost, klima a mnoho dalšího, samozřejmě včetně lidských práv“.  Mons. Paul Hinder, apoštolský administrátor vikariátu Severní Arábie, těmito slovy nastínil hlavní směry apoštolské cesty papeže Františka do Bahrajnu, malého království tvořeného souostrovím 33 ostrovů, které je součástí apoštolského vikariátu Severní Arábie. Po úmrtí vikáře Camilla Ballina v roce 2020 byl jeho správou pověřen právě mons. Hinder, který do 1. května letošního roku řídil také apoštolský vikariát v Jižní Arábii.

V rozhovoru poskytnutém pro Vatican News tento švýcarský kapucín hovoří o Bahrajnu a přítomnosti křesťanských komunit, která je poměrně nová a sestává převážně z diplomatického personálu, firem a zahraničních pracovníků, kteří do země přicházejí od roku 1930. Ačkoli je islám oficiálním náboženstvím a platí zde islámské právo šaría, křesťané a vyznavači jiných náboženství se těší svobodě vyznání a vládnoucí rod Al-Chalífa dlouhodobě prosazuje tolerantní náboženskou politiku, která je otevřená mezináboženskému dialogu, což mimo jiné potvrzuje skutečnost, že v království se nachází několik nemuslimských bohoslužebných míst, včetně dvou farností. Místní církev v Bahrajnu, vysvětluje mons. Hinder, se podílí na pastoračních aktivitách a některých charitativních iniciativách, které provádějí farní skupiny a sdružení, a katolická církev také provozuje školu.

Kdo jsou katolíci v Bahrajnu?

V Bahrajnu žije asi 80 000 katolíků, kteří pocházejí z různých částí světa, zejména z Afriky, Ameriky, Indie, Filipín a dalších zemí, především ze sousedních států, jako je Libanon, Jordánsko a Irák. Jedná se o komunity latinského obřadu, syromalabarské, syromalankarské, maronitské, syrské atd. To dává místní církvi zvláštní rozměr. 

V Bahrajnu platí islámské právo šaría, ale zároveň je to země, kde se náboženství těší svobodě vyznání. Znamená to, že šaría je slučitelná se setkáváním kultur a náboženství?

Vždy záleží na způsobu použití. Bahrajn však byl vždy velmi otevřený jiným náboženstvím. Pokud jde o katolickou církev, musíte se vrátit do roku 1939, kdy jsme zde měli první kostel vedle velkých arabských škol. Tato otevřenost je větší než v ostatních zemích regionu.

Bahrajn je prezentován jako stát, kde se uplatňuje trest smrti a kde nejsou plně dodržována lidská práva. Jsou bahrajnští představitelé v tomto ohledu otevřeni dialogu?

Myslím, že papež se k této situaci diskrétně vyjádří. Je si toho vědom. Samozřejmě, že podobné otázky pravděpodobně nebudou mít takovou publicitu, jakou někteří lidé očekávají. Ale jak znám papeže, nebude mlčet a možná o takovýchto položkách nebude mluvit veřejně.

Františkův program zahrnuje nejen setkání s katolickou komunitou, ale také ekumenickou modlitbu a setkání s Radou muslimských starších. Uskuteční se také setkání s imámem Al-Tajíbem, s nímž papež podepsal dokument o lidském bratrství. Co si myslíte o přátelství, které vzniklo mezi papežem Františkem a velkým imámem Al-Azharu?

Myslím, že termín "přátelství" je správný. Viděl jsem to už před třemi lety, když papež přijel do Abú Zabí. Bylo zřejmé, že se mezi nimi vyvinul zvláštní vztah, možná hlubší než s jinými muslimskými vůdci. A papež využívá tohoto zvláštního vztahu k pokračování dialogu. Samozřejmě se nechce omezit jen na část muslimského světa a pravděpodobně bude mít příležitost prohloubit vztahy nejen se sunnity, ale i se šíity nebo s dalšími proudy v muslimském světě. Vidím, že papež si uvědomuje potřebu zlepšit vztahy mezi náboženstvími a najít základ pro společný postup ve velkých otázkách lidstva, kterými jsou mír, spravedlnost, klimatické otázky a mnoho dalšího, samozřejmě včetně lidských práv.