Arcibiskup Graubner: Úlohou evropské církve je předání víry následujícím generacím

V Římě v neděli skončilo zasedání Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), které si zvolilo nové vedení. Přinášíme přepis rozhovoru české redakce Vatican News s předsedou České biskupské konference, arcibiskupem Janem Graubnerem.

Otče arcibiskupe, mohl byste nám v krátkosti připomenout, co je to Rada evropských biskupských konferencí a čím se tato skupina liší od jiných podobných evropských skupin?

Rady biskupských konferencích v různých světadílech vznikly po Druhém vatikánském koncilu. My v Evropě teď slavíme padesát let od založení Rady evropských biskupských konferencí. Zjednodušeně řečeno, v každé zemi je biskupská konference (v některých maličkých zemích není biskupská konference, když je tam jen jediný biskup). Předseda té dané biskupské konference je automaticky členem Rady evropských biskupských konferencí a dá se tedy říct, že jsou zde zastoupeny všechny evropské země.
V Evropě existuje ještě tzv. COMECE - Rada evropských biskupských konferencí, které jsou členy EU, a ta má trošku jiná pravidla. Nejsou tam automaticky předsedové biskupských konferencí, ale tam jednotlivé biskupské konference volí své zástupce. A např. COMECE má za úkol koordinovat věci především směrem třeba k politice, jaké se dělají zákony, co se diskutuje v Evropě a aby církev spojila své hlasy a podpořila to, na čem nám záleží. Naproti tomu Rada evropských biskupských konferencí se tolik neangažuje v politice, ale jde zde především o výměnu zkušeností a učení se společným pohledům. 

Jaká je tedy Vaše osobní role v této radě a co to pro Vás prakticky znamená?

Jsem tu nový a jsem tu starý, byl jsem tu před dvaceti a před deseti lety, dvě období jsem byl členem. Pro mě je významné vidět, jak církev žije v jiných zemích. Všelicos sice víme ze sdělovacích prostředků a jiných pramenů, ale přeci jenom osobní kontakt je osobní kontakt, ten zas pomáhá vidět věci trošku jinak. I když se v některých věcech přidá subjektivní pohled, ale zase je to od pramene, tak je to důležitá informace.

Jsme nyní na konci letošního římského setkání Rady, co bylo hlavními tématy, kterými jste se zabývali a které z nich Vás osobně nejvíce inspiruje?

Toto setkání bylo především jubilejní, takže byl jakýsi slavnostní akcent. Už to, že jsme začínali setkání koncelebrovanou mší svatou se Svatým otcem u sv. Petra, byli jsme přijati prezidentem italské republiky atd. Samozřejmě, že tam bylo ohlédnutí zpět a viděli jsme úkoly, jaké jsou před námi dnes. Ty se celkově moc neliší od toho, co vidí církev jako úkol světově, i když musíme registrovat, že se postavení Evropy ve světě mění a musíme s tím počítat.
Když se kardinála Parolina někdo z biskupů v diskuzi po jeho projevu, který měl deset bodů, zeptal, co považuje za nejdůležitější, odpověděl: "předání víry dalším generacím, probuzení zájmu." A já bych to vypíchl jako jeden z hlavních bodů a úkolů církve, ať už to vezmeme z jakékoliv strany - jestli budeme mluvit o mládeži, jak si najít cestu k ní, jak probudit zájem, jak naslouchat a změnit určité metody a přístupy,... Základním znamením zdravé církve je, že vydává svědectví a získává pro Krista. To není, že děláme nějaké lanaření, přesvědčování, reklamu atd., ale církev, která nevydává svědectví a nezískává lidi pro osobní život s Kristem, nemá budoucnost.

Papež František klade velký důraz na synodalitu v církvi. Rada evropských biskupských konferencí je jistě jedním z nástrojů v této oblasti. Co si slibujete od synodní cesty, která právě začíná i v ČR a jaké nástroje např. Česká biskupská konference v tomto směru připravila? 

Především rád zdůrazňuji, že sám papež říká, že nečeká, že ze synody vzejde další chytrá kniha, která skončí v knihovně. Zvolil postup takový, že ty plody by se měly začít ukazovat už při práci. 
Tak zaprvé jsou pozváni všichni, aby se zapojili, ale není to žádná demokracie, kde se něco přehlasuje nebo prosadí. Není to prostředí, kde zvítězí ten, kdo nejvíc křičí nebo má nejsilnější hlas. Jde o to, abychom se naučili společně naslouchat Duchu Svatému. Předpokladem naslouchání je, že se sám ztiším, že dávám pozor na to, co říká ten druhý. Nemusím s ním souhlasit, ale i když říká něco jiného, je dobře, abych já hledal, s čím mohu souhlasit z toho, co on říká, abych mohl hledat zrnka pravdy v tom, co on říká. Když mluví, tak mu neskáču do řeči, nechám ho domluvit a nepřipravuji si při tom svoje argumenty, kterými budu odpovídat. To jsou, myslím si, základní důležité věci. Těší mě, že Rada evropských biskupských konferencí, která má uspořádat také kontinentální stupeň této synodální cesty, chce uspořádat toto sezení v Praze, kde budeme mít možnost se zapojit a být hostiteli této významné události.

Pane arcibiskupe, děkuji Vám za rozhovor, zvláště za to, co jste řekl, a za inspiraci, o kterou jste se s námi podělil.

Zdroj: Vatican News