Arcibiskup Gallagher: Podporujeme svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny i právo Ukrajinců na sebeurčení

Arcibiskup Paul Gallagher, sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy, jehož úřad je vatikánským protějškem ministra zahraničních věcí, poskytl jezuitskému magazínu America exkluzivní rozhovor k prvnímu výročí války na Ukrajině. Přinášíme vám překlad hlavních pasáží, které lze považovat za dosud nejúplnější veřejné vyjádření k tomuto tématu ze strany vysokého představitele Svatého stolce.

Jak vnímáte současnou situaci?

Myslím si, že v mnoha ohledech jde o patovou situaci. Obě strany dosahují možná malých zisků, možná malých ztrát. Někteří lidé mluví o tom, že se to velmi podobá zákopové válce z I. světové války. Nejsem vojenský expert, takže to nedokážu potvrdit ani vyvrátit, ale působí to na mě tak. Je zřejmé, že výročí bylo příležitostí k mnoha gestům, návštěvám a projevům, ale realita války bude pokračovat a válka nadále bude přinášet smrt a zmar. Jak tedy Svatý otec právě znovu řekl na generální audienci ve středu 22. února, musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom se pokusili najít způsob, jak tuto válku ukončit.

Právě jste se vrátil z Mnichovské bezpečnostní konference, které se zúčastnili někteří světoví lídři. Co jste si z této konference odnesl?

Konference, která byla z velké části zaměřena na válku na Ukrajině, poskytla příležitost k projevení jednoty, podpory a sympatií Ukrajině v této době. Protože však chyběla druhá strana, Rusko, nedošlo k takové výměně názorů, postojů a výzev, jaká by za těchto okolností byla bývala užitečná, nicméně přiblížila mi vážnost situace, nebezpečí, kterému Evropa a svět v současné době čelí. Výročí bylo příležitostí k mnoha gestům, návštěvám a projevům, ale realita války pokračuje a nadále přináší smrt a ničení. Nebyla to tedy zkušenost nijak optimistická, vážnost situace byla velmi patrná. Přestože političtí představitelé se shodli jak v odsouzení ruské agrese, tak v odhodlání podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude potřeba, v pozadí, myslím, zůstávala úzkost z toho, jakou cenu si vyžádá tato solidarita. Lidé jsou sice odhodlaní a odvážní a chtějí být velmi velkorysí, ale zároveň jsou tito lídři samozřejmě také politici a vědí, že veřejné mínění v mnoha zemích Evropy tuto politiku zpochybňuje a je znepokojeno. V tomto směru se tedy objevily obavy a znepokojení, což myslím odráží realitu.

21. února přednesl prezident Putin dvouhodinový projev, v němž obvinil Západ z rozpoutání války a řekl, že Rusku jde o přežití. Jak čtete tento narativ?

Tvrdit, že jde o přežití Ruska, je chybné čtení geopolitiky posledních let. Opravdu nevidím, že by Rusko bylo před 24. únorem loňského roku ohroženo. Nyní řekněme, ano, je ohroženo, protože této ruské agresi je třeba se postavit a je třeba ji korigovat. Ale myšlenka, že Západ si předsevzal porazit nebo zničit Rusko, to je podle mě chybným čtením počáteční situace. Lze možná říci, že existoval odpor vůči ruské politice a ruským strategiím, ale nemyslím si, že by někdo na Západě usiloval neutralizovat Rusko tímto způsobem. Samozřejmě nyní, poté, co provedlo tu strašnou invazi, je situace úplně jiná.

Putin ve svém projevu uvedl, že Rusové pozastavují svou účast na smlouvě Nový START o jaderných zbraních. Jak si to vykládáte?

Čtu to jako velmi špatnou zprávu. V posledních letech došlo k obrovské erozi úmluv a smluv o jaderném arsenálu a toto je jen další hřebík, možná poslední hřebík do rakve. Myslím si, že to znamená, že se musíme pokusit o obnovení struktury, architektury nešíření jaderných zbraní. Zdůrazňuje se tak skutečnost, že svět s jadernými zbraněmi je nebezpečný svět; je to svět nejistý. Pro Svatý stolec to znamená obnovení našeho závazku prosazovat vizi světa bez jaderného zbrojení; samozřejmě akceptujeme mírové využití jaderné energie.

Obáváte se, že by tato válka mohla přerůst v jaderný konflikt?

Toto nebezpečí je stále přítomné. Člověk doufá, že k tomu nedojde, ale vyloučit to nelze. Vím, že vojenští stratégové to považují za velmi nepravděpodobné, ale není to věc absolutní. Je to jedna z velkých obav a jeden z důvodů, proč po této válce dojde k určité inventuře a lidé si uvědomí, že svět je nebezpečnější kvůli jaderným zbraním.

Prezident Biden 20. února v Kyjevě prohlásil, že Spojené státy stojí ve válce na straně Ukrajiny "tak dlouho, jak bude třeba". Obáváte se, že to povede k eskalaci konfliktu?

Nemyslím si, že závazek "tak dlouho, jak bude třeba" nutně znamená eskalaci. Je to politický a materiální závazek podporovat Ukrajince. Je to náznak toho, že prezident Biden se domnívá, že válka bude dlouhá, a je mnoho lidí, kteří tento názor sdílejí. Nemyslím si, že je to samo o sobě eskalace.

Zaznamenal jste na mnichovské konferenci nějaký náznak nebo dokonce záblesk možnosti míru?

Málo! Myslím, že jednou z rolí Svatého stolce, chcete-li, je snažit se udržet při životě naději, sen o míru. Domnívám se však, že v centru pozornosti, totiž z ukrajinského úhlu pohledu, stále zůstává rezistence a vojenské vítězství, a pak budeme přemýšlet o míru. Nezdá se mi, že by se v této fázi uvažovalo o míru bez podpory vojenského řešení.

V předchozím rozhovoru, který jsme spolu vedli, jste řekl, že Svatý stolec podporuje územní celistvost Ukrajiny. Platí tento postoj i nadále?

Podporujeme svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny. Zároveň uznáváme svobodu a právo ukrajinského lidu na sebeurčení. To neznamená, že prezident Zelenskyj a jeho vláda nemohou rozhodovat o uzavření míru, protože to je jejich věc. Náš postoj však je, že zde i kdekoli jinde budeme vždy hájit suverenitu a územní celistvost země.

Mnozí analytici říkají, že tato válka smetla do popelnice mezinárodní řád. Souhlasil byste s tím?

Ano! Již dlouho vidíme, že to, čemu se říká "na pravidlech založený mezinárodní řád", je ohroženo; nyní dodržujete pravidla, když vám vyhovují, a necítíte se vázáni věcmi, ke kterým jste se v minulosti zavázali, a to je nesmírně nebezpečné.

Pokračuje Svatý stolec v rozhovoru s oběma stranami této války?

Pokračujeme v kontaktech. V posledních dnech přijela delegace ukrajinských poslanců, kteří měli jednání zde ve Vatikánu. Pokračujeme v kontaktech prostřednictvím nuncia v Kyjevě a ukrajinského velvyslance u Svatého stolce v Římě. Co se týče ruské strany, máme nuncia v Moskvě a udržujeme kontakty s ruským velvyslancem u Svatého stolce. V případě Ruska to příliš nepřesahuje udržování kontaktů, ale nějaké kontakty existují. Papež myslím říká: "Chci navštívit obě strany tohoto konfliktu v době, kdy by moje návštěva mohla mít rozhodující význam pro vyřešení této strašné války".

V květnu loňského roku jste navštívil Kyjev. Máte v plánu se tam vrátit?

Nic konkrétního neplánuji, ale nevylučuji to, pokud by to bylo užitečné. Domnívám se, že by možná mělo přijít nějaké gesto ze strany Svatého stolce, ale v tuto chvíli není nic pevně stanoveno.

Papež František řekl, že by do Kyjeva jel pouze v případě, že by mohl jet také do Moskvy. Je to stále aktuální?

Ano, to je papežův ideální scénář, ale v tuto chvíli se o tom opravdu nemluví. Ukrajinci stále opakují své pozvání, ale po pozvání z Moskvy není ani stopy.

Myslíte si, že je možné, aby jel do Kyjeva, aniž by jel do Moskvy?

Myslím si, že možné to je, ale jinou otázkou je, zda by to bylo účinné tak, jak si papež přeje, aby případná návštěva vyzněla. Nemyslím si, že by chtěl, aby návštěva byla jen gestem nebo symbolem, jakkoli návštěva, která má povzbudit lidi, projevit s nimi solidaritu a soucit s jejich utrpením, má svou hodnotu. Papež myslím říká: "Chci jet k oběma stranám tohoto konfliktu v době, kdy by moje návštěva měla rozhodující význam pro vyřešení této strašné války." A zdá se, že v tuto chvíli takové podmínky a taková situace neexistují. Spravedlivý mír by znamenal, že se Rusové stáhnou z území Ukrajiny.

Prý jste se v minulosti setkal s prezidentem Putinem? Jaký dojem jste z něho měl?

Setkal jsem se s ním dvakrát, když přijel na setkání se Svatým otcem v červnu 2015 a v červenci 2019. Bylo setkání velmi formální. Byl velmi věcný, velmi dobře připravený, řekl bych typ vážného lídra. V obou případech to byla setkání opravdu dost povrchní; poprvé šlo doslova o podání ruky, podruhé se posadil a chvíli mluvil.

Co říkáte na všechny ty, kdo tvrdí, že bychom měli směřovat k míru ihned a zastavit válku, zatímco jiní říkají, že by to ve skutečnosti bylo ke škodě Ukrajiny, protože by to znamenalo přestat Ukrajinu vyzbrojovat.

No, to záleží na tom, za jakých podmínek. My říkáme, že se má usilovat o spravedlivý mír.

Co je pro vás v této situaci spravedlivý mír?

Spravedlivý mír by znamenal, že se Rusové stáhnou z území Ukrajiny. Ano, mír by znamenal ukončení nepřátelských akcí a vyjednávání, aby se dospělo k dohodě nebo alespoň k příměří.

Většina analytiků by řekla, že Putin špatně kalkuloval. Nyní má NATO při hranici s Finskem, a Švédsko a Norsko do NATO vstoupí, což vnímá jako ještě větší hrozbu. Vidíte to tak, že si to špatně spočítal?

Považuji za pravděpodobné, že očekával poměrně rychlé vítězství. I poté došlo k různým chybným kalkulacím, ale o tom ať spekulují generálové. Ano, myslím si, že se Putin přepočítal. Podle mě ho ani ve snu nenapadlo, že po dvanácti měsících bude ještě vést válku, i když osobně nevěřím, že i kdyby býval měl větší vojenské úspěchy, že by se Rusku podařilo podmanit si ukrajinský národ.