Sekretář pro vztahy se státy, arcibiskup Paul Richard Gallagher, se dnes dopoledne modlil před masovým hrobem v Buči. Jak řekl korespondentu Vatikánského rozhlasu, jedině Pánova milost může zacelit rány, utržené válkou. „Jsme svědky utrpení a mučednictví Ukrajiny. Tento národ si zaslouží naše uznání a úctu“, prohlásil vatikánský „ministr zahraničí“.
Vaše Excelence, dnes jsme navštívili místa mučednické smrti na Ukrajině: okolí Kyjeva, Buči, Irpině a Vorzelu, tedy všechna místa postižená velkými masakry; mohl jste též vidět hromadné hroby za ukrajinským pravoslavným kostelem...
„Je jasné, že se mě tato zkušenost hluboce dotýká, protože člověk přijede do této země, například do města Buča, moderního jako ve všech ostatních částech Evropy, a setká se s touto skutečností, že zde byly pohřbeny stovky lidí. Nedovedete si to představit... Pak jsme viděli fotografie v kryptě pravoslavného kostela, fotografie pořízené v době exhumace... to je samozřejmě srdcervoucí. Je to hrůza, protože tyto věci páchali lidé na jiných lidech, a to bezdůvodně, na civilistech, naprosto barbarským způsobem. A to je opravdu strašné. Jsme toho svědky, jsme svědky utrpení a mučednictví této země“.
Jak je možné najít mír v zemi, která toto všechno zažila?
„Ukrajinci najdou mír mezi sebou, ale rány jsou hluboké a bude trvat mnohem, mnohem déle, než najdou mír s Ruskem, s lidmi, kteří byli zapojeni do tohoto strašného konfliktu, do této války. Rány jsou hluboké: je těžké mluvit nyní o míru, o usmíření, protože v lidských srdcích jsou utrpení a rány natolik hluboké, že je třeba dát jim čas. Je třeba dát lidem čas, nechat je promluvit, vyjádřit negativní pocity vůči druhým. Proto se musíme hodně modlit, aby nám Pán, který je skutečně jedinou spásou, dal milost uzdravit tyto rány a aby lidé mohli jít dál. Jedna věc, která se mě v těchto dnech hluboce dotkla, je to, s jakou odvahou, s jakým odhodláním se ukrajinský národ snaží, aby toto jaro, které vidíte na polích a lesích, bylo pro tuto zemi obrodou. Snaží se znovu vybudovat, vyčistit, obnovovat věci s velkým duchem, s velkou odvahou. A zaslouží si naše uznání a úctu“.
Stefano Leszczynski (přeložila: Jana Gruberová)