Archivní řada “Židé” je online pro pomoc bádání o pronásledovaných

Johan Ickx, vedoucí Historického archivu Sekce pro vztahy se státy Státního sekretariátu, v rozhovoru pro Vatican News vysvětluje důvody rozhodnutí papeže Františka digitalizovat archivní řadu "Židé" týkající se pontifikátu Pia XII. a zpřístupnit ji tak všem. "Jsou to dokumenty, které pomohou rodinám pronásledovaných rekonstruovat jejich příběhy."

Po otevření vatikánských archivů týkajících se pontifikátu papeže Pia XII. v březnu 2020 se vědci z celého světa dostali k výjimečné archivní řadě uložené v Historickém archivu Státního sekretariátu, která se týká Sekce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi. Jedná se o řadu nazvanou "Židé", která shromažďuje žádosti o pomoc zaslané papeži Pacellimu pokřtěnými i nepokřtěnými Židy po začátku nacisticko-fašistického pronásledování.

Z vůle papeže Františka je od letošního 23. června toto vzácné dědictví dokumentů, které zahrnuje 170 svazků, z velké části dostupné na internetu v digitální verzi, která je volně přístupná všem. Kromě fotokopií jednotlivých dokumentů archiv zpřístupnil soubor s analytickým soupisem série, v němž jsou přepsána jména příjemců pomoci, která se v dokumentech nacházejí. Zatím je online k dispozici 70 % celkového materiálu, který bude později doplněn o poslední svazky.

Kromě toho, že papežovo rozhodnutí dodá další impuls historiografickému výzkumu, usnadní rodinám pronásledovaných rekonstruovat příběhy jejich příbuzných, kteří za druhé světové války žádali Svatý stolec o pomoc. V tomto rozhovoru pro Vatikánský rozhlas to vysvětlil Dr. Johan Ickx, vedoucí Historického archivu Sekce pro vztahy se státy na Státním sekretariátu.

Dr. Ickxi, co je to řada "Židé"?

Řada "Židé" je poněkud zvláštní, speciální řadou - jak zmínil arcibiskup Paul Richard Gallagher - protože obvykle jsou řady v našich historických archivech Státního sekretariátu rozlišeny podle názvu země, státu, s nímž měl Svatý stolec v daném historickém období normální bilaterální vztahy. Za pontifikátu papeže Pacelliho, kolem roku 1938, však náhle vznikla archivní řada s tímto názvem - "Židé" - jako by pro Svatý stolec šlo o specifický národ. Řada byla otevřena sedm, osm let, až do roku 46, a pak byla s koncem druhé světové války uzavřena.

Co znamená, že je tato řada nyní online?

Má to velký význam. Není to poprvé, co se papež František rozhodl pro takové otevření. Již v minulosti chtěl předem otevřít vatikánské archivy týkající se let diktatury v Argentině, aby pomohl rodinám obětí najít pravdu, kterou by vatikánské archivy mohly skrývat. Vatikán již v 70. letech 20. století, za pontifikátu Pavla VI., učinil krok tímto směrem, když vydal sbírku Actes et documents du Saint-Siège relatifs à la période de la Seconde Guerre Mondiale (Akta a dokumenty Svatého stolce týkající se období druhé světové války), která obsahovala velkou část archivních materiálů z tohoto období. Po této řadě "Židé" v ní však překvapivě nebylo ani stopy.

Takže nyní má k této řadě přístup každý uživatel internetu?

Přesně tak. Každý člověk na světě se může připojit k našim stránkám a ve formátu pdf si prohlédnout všechny žádosti o pomoc, které pronásledovaní adresovali Svatému stolci, a následně i spisy jednotlivců, rodin nebo skupin, které požádaly papeže Pia XII. o pomoc.

Řada, která je ale již od 2. března 2020 k dispozici ve vašem archivu...

Přesně tak. Není však těžké pochopit přidanou hodnotu papežovy volby. Tím, že papež František umístil tento materiál na internet, jistě myslel i na rodiny, potomky pronásledovaných lidí, a chtěl jim usnadnit shromáždění některých skutečností o jejich útrapách.

Jaké důsledky očekáváte od on-line zveřejnění tohoto materiálu?

Především si myslím, že bude možné na celém světě na dálku zahájit studium na místní úrovni. V židovském seriálu se skutečně objevují případy žádostí o pomoc, které přicházejí ze všech částí Evropy. Bude tedy zajímavé sledovat, jak budou s těmito dokumenty pracovat univerzity, sdružení zabývající se tímto druhem výzkumu, ale také muzea šoa ve všech evropských městech. Tato dokumentační střediska nyní mohou z těchto materiálů čerpat snadněji a v reálném čase.

Ve své knize "Pius XII. a Židé" z roku 2021 jste se zmínil o některých dokumentech z řady "Židé". Co podle vás tato svědectví ukazují?

Především ukazují velkou ochotu Svatého stolce pomáhat lidem pronásledovaným nacistickým fašismem. Ale pak také jeho neschopnost tak často učinit, protože mnohokrát byl Svatý stolec obstruován. Nacisté byli v té době přítomni v polovině Evropy a bránili jakékoli iniciativě pomoci. Ale také fašistický režim v Itálii prováděl perzekuce, a proto často bránil vatikánským záchranným akcím. Mnohdy nespolupracovaly ani národní vlády. Historie se opakuje: i dnes, když jde o uprchlíky a pronásledované lidi, je zapotřebí mnoho dobré vůle mnoha lidí a zejména vlád, aby uskutečnili humanitární záchranné akce. Pokud tuto podporu neposkytují, je práce v terénu velmi obtížná.

Lze z těchto dokumentů obsažených v řadě "Židé" vyvodit, že v oněch letech byla mezi pronásledovanými Židy rozšířena myšlenka, že obrátit se na papeže je cestou k záchraně?

Ano, tato myšlenka se v dopisech často opakuje. Také Werner Barasch, mladý Němec židovského původu, zadržovaný v koncentračním táboře ve Španělsku, v dopise, který citoval arcibiskup Gallagher při uvedení této řady, uvádí, že ho ostatní v táboře upozornili i na obrácení se na papeže jako na možnost nalézt světélko osvobození. Ale i v jiných dopisech, které jsou v mé knize citovány, najdeme stejná tvrzení. Dokonce i Mario Finzi, tehdejší vedoucí delegace DELASEM (Delegazione assistenza emigranti ebrei - Delegace pro pomoc židovským emigrantům) v Boloni, napsal papeži Piovi XII. v souvislosti s konkrétní žádostí jedné rodiny o pomoc: "Jste poslední, kdo může pro tuto rodinu něco udělat." Dnes víme, že část této rodiny, jejíž členové byli často roztroušeni po celém území, byla zachráněna.

Z těchto dokumentů tedy víme, že žádostí o pomoc, které přicházely Piu XII., bylo skutečně mnoho. K ověření, zda Vatikán pomohl a jaký byl výsledek, je však často nutné provést další výzkum...

Samozřejmě. Dnes, právě díky rozšíření přístupu k archivům, bude možné pro ty, kteří mají skutečný zájem, sledovat osudy jednotlivců nebo rodin umístěných v určitých diecézích, a to i mimo Itálii, a pochopit, odkud pocházeli, kým byli. Mám na mysli také Brazílii, Ekvádor, Dominikánskou republiku, Argentinu: všechny země, kam během druhé světové války přišli z Evropy pronásledovaní lidé, kteří snad dnes mohou získat identitu.

Od zpřístupnění vatikánských archivů týkajících se Pacelliho pontifikátu badatelům uplynuly již více než dva roky. S jakými výsledky?

Některé publikace již byly vydány. První historiografické výsledky jsou již k dispozici a jsou různého druhu. Netýkají se ovšem pouze událostí spojených s pronásledováním Židů. Ale také nacistického a fašistického režimu a jejich vztahů nejen s evropskými státy. První výsledky jsou povzbudivé, protože stále jasněji ukazují závazek Svatého stolce hledat mír a spravedlnost pro národy.

Začínáme také mnohem více chápat skutečný postoj papeže Pia XII. k nacismu, o němž se dlouho vedly diskuse...

Dochází ke změně, ale je příliš brzy na to, abychom o tom řekli poslední slovo. Možná se to nikdy nepodaří, ale myslím, že za dva tři roky skutečně dojde k historiografickým změnám v této otázce.

(pb)