Děti nejsou nikdy omyl, prohlásil papež František

Dospělí mají udělat vše pro to, aby si dítě nemyslelo, že je zde omylem a za nic nestojí. Uvedl to papež František během středeční generální audience (8. dubna 2015), kterou věnoval tématu dětských zranění.

Vatikán: Desítky tisíc lidí se zúčastnily první povelikonoční generální audience na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu ve středu 8. dubna 2015 při ní papež František uzavřel sérii promluv věnovaných rodině a jejím členům. Tématem poslední katecheze, které jsou současně přípravou na podzimní biskupskou synodu, bylo utrpení dětí.

Podle římského biskupa je „hanebné“ tvrdit, že příchod dítěte na svět je „omyl“. „Mnoho dětí je hned od počátku odmítnuto, opuštěno, okradeno o své dětství i svoji budoucnost. Někdo se – jakoby na ospravedlnění – opovažuje říkat, že byl omyl přivést je na svět. To je hanebné! Nesvádějme prosím svoje viny na děti!“ uvedl papež během své promluvy.

Bída mnoha dětí je důvodem k větší lásce

Chudoba mnoha dětí, jejich opuštěnost, nemožnost dosáhnout vzdělání či mít přístup k lékařské péči je podle papeže „křikem, který stoupá k Bohu a žaluje na systém, který jsme vytvořili my dospělí“. I v bohatých zemích prožívají četné děti dramata, která je těžce poznamenávají v důsledku krize rodiny, nedostatečné výchovy nebo nelidské životní úrovně. „Co uděláme se slavnostními deklaracemi práv člověka a práv dítěte, když potom děti trestáme za omyly dospělých?“ prohlásil papež.

Za změnu současné situace je zodpovědný každý dospělý. Křehkost mnoha dětí je „důvodem, proč je milovat velkodušněji“. „Žádné z těchto dětí není zapomenuto nebeským Otcem! Žádná z jejich slz není ztracena! A stejně tak nemizí naše odpovědnost, sociální odpovědnost lidí, každého z nás i států,“ řekl František.

Rodiny s postiženými dětmi nesmí zůstat osamocené

Římský také biskup zmínil pasáž z evangelia, ve které Ježíš žehnal děti, jež mu rodiče přinášeli. „Jak krásná je tato důvěra rodičů i Ježíšova odpověď! Jak rád bych, aby to bylo normální pro všechny děti,“ uvedl.

Ocenil také rodiče, již s velkodušností a „připraveni k jakékoliv oběti“ pečují o postižené dítě. Tyto rodiny by však neměly zůstat osamoceny, je třeba „provázet jejich námahy, ale také jim nabízet chvíle sdílené radosti a nevázaného veselí, aby nebyly pouze v zajetí terapeutické rutiny.“  

V souvislosti s dětmi by podle Františka neměly by být nikdy slyšet obranné věty typu: „Nejsme přece dobročinný spolek“, „v soukromí si každý může dělat, co chce“ nebo: „Je nám líto, ale nemůžeme pro vás nic udělat“.

Za každou cenu předejít pocitu dětí, že jsou zde omylem

Děti jsou podle Františka první obětí nezralosti svých rodičů: „Děti platí i za nezralé svazky a nezodpovědné rozvody, jejichž prvními oběťmi jsou. (…) Stejně jako v minulosti i dnes dává církev svoje mateřství do služeb dětí a jejich rodin. Rodičům i dětem tohoto našeho světa přináší Boží požehnání, mateřskou něhu, pevnou výtku a rozhodný soud. Bratři a sestry, myslete na děti, s dětmi nejsou žerty!“

Papež také navrhl zásadu, která je podle něj schopná proměnit společnost a přivést ji k odpuštění „opravdu mnohých“ omylů: „Pomyslete, co by se stalo se společností, která by se rozhodla zavést jednou pro vždy tuto zásadu: ´Je pravda, že nikdo nejsme dokonalí a dopouštíme se mnoha omylů. Ale jde-li o děti, které přicházejí na svět, nebude se žádná oběť dospělých považovat za příliš drahou či příliš velkou, jen když se předejde tomu, aby si dítě myslelo, že je omylem, že za nic nestojí a že je vydáno napospas ranám života a lidské zvůli.´“

V závěru papež znovu vybídl rodiče k péči o děti: „Pán bude posuzovat náš život podle toho, co budou referovat andělé dětí, ti andělé, kteří stále hledí na tvář nebeského Otce. Stále se ptejme: co budou tito andělé dětí vyprávět Bohu o nás?“

Plné znění papežovy promluvy naleznete na stránkách Vatikánského rozhlasu.

(zdroj: Vatikánský rozhlas, ZENIT)