Zemřel dlouholetý kancléř Litoměřického biskupství PhDr. Jaroslav Macek

V úterý 26.2.2008 před polednem zemřel v Hospici sv. Štěpána v Litoměřicích PhDr. Jaroslav Macek, který dlouhá léta působil jako kancléř, historik a archivář Biskupství litoměřického. Pohřeb proběhne ve středu 5.3. v 11.00 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích

Litoměřice: Poslední rozloučení s PhDr. Jaroslavem Mackem se koná ve středu 5. března 2008 v 11 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Po mši sv. bude uložen do rodinného hrobu na místním hřbitově.

Jaroslav Macek se narodil 19.12.1925 v Žitenicích, v učitelské katolické rodině. Byl ženatý, měl dvě děti. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích od roku 1936. Na podzim roku 1938 však musela celá rodina odejít, protože obec byla zabrána nacistickým Německem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl pak totálně nasazen. Účastnil se aktivně odboje a obdržel vyznamenání 'Za zásluhy I. stupně'.

V roce 1945 začal studovat na Karlově univerzitě, zprvu obor dějepis-zeměpis. Současně byl zaměstnán jako vědecká pomocná síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. V letech 1947-1950 úspěšně ukončil také studium na státní archivní vysoké škole. Byl promován v roce 1948.

Od počátku se zaměřil na duchovní dějiny, zvláště na české církevní dějiny. Publikovat začal již v roce 1945. V témže roce se stal spolupracovníkem ThDr. Štěpána Trochty, nejprve při výchově katolických vysokoškolských skautů. Měl i úzké styky s posledním německým litoměřickým biskupem ThDr. Antonínem Aloisem Weberem. Na jeho žádost spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky. Po smrti biskupa Webera v roce 1948 převzal i jeho osobní pozůstalost. Po jmenování ThDr. Štěpána Trochty litoměřickým biskupem se stal i jeho úzkým spolupracovníkem. Zůstal jím až do jeho zatčení v roce 1953. Po jeho návratu v roce 1968 s ním opět spolupracoval až do kardinálovy smrti roku 1974.

Již od roku 1945 se věnoval výzkumu v církevních archivech a byl vyslán Historickým ústavem do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy, pracoval v litoměřickém krajském archivu. Kvůli spolupráci s kardinálem Trochtou musel ale v roce 1968 odejít.

V roce 1990 mu nový litoměřický biskup ThDr. Josef Koukl nabídl místo správce knihovny, archivu a uměleckých sbírek. V roce 1993 byl jmenován kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na fakultě a později v teologickém konviktu. Byl členem vládní komise historiků pro česko-německé vztahy. Byl jmenován členem komise pro laiky ČBK, sekretářem archivní a památkové subkomise a členem kulturní komise. Obnovil diecézní galerii a muzeum.

Vydal více než 60 vědeckých publikací různého rozsahu, a to v následujících oblastech: dějiny církve, dějiny umění, dějiny hudby, česko-německé vztahy, české dějiny, dějiny literatury, historické atlasy, správní dějiny a archivní teorie.

V roce 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil Řád sv. Řehoře Velikého, vysoké církevní vyznamenání za celoživotní zásluhy pro církev. V 2005 vyšla jeho publikace 'Biskupství litoměřické', v níž přibližuje 350 let života severočeského biskupství. Loni vydalo Karmelitánské nakladatelství jeho knihu '950 let litoměřické kapituly', v níž se věnuje 950. výročí založení litoměřické kapituly. Obě práce tvoří nedílný celek, který se snaží klíčové události v životě katolické církve v severočeském regionu zasadit do kontextu národní historie.