Víra ve spásu nepokřtěných dětí je smysluplnější než limbus

Víra, že děti, které zemřou bez křtu, jdou do nebe je podle Mezinárodní teologické komise smysluplnější než existence limbu. Třicetičlenná komise se sešla ve dnech 2.-6.10.2006, aby pokračovala v práci na prohlášení o pojmu limbus, jeho vstupu do obecného učení církve i důvodech, proč jej církev nikdy nepřijala.

Vatikán: 'Nelze říci, že víme jistě, co se s nepokřtěnými dětmi stane, ale máme dostatečné důvody doufat, že Bůh se ve svém milosrdenství a lásce stará i o tyto děti a přináší jim spásu,' říká P. Paul McPartlan, profesor Americké katolické univerzity ve Washingtonu a člen Mezinárodní teologické komise (MTK).

Přestože dokument má potvrdit naději ve spásu nepokřtěných dětí, usiluje zároveň o to zdůraznit nutnost křtu pro spásu a povzbudit rodiče, aby nechávali své děti pokřtít. 'Spása je dosažitelná jen v Kristu skrze Ducha svatého,' říká kardinál William J. Levada, prefekt Kongregace pro nauku víry a předseda komise. 'Přesto je tato otázka důležitá, neboť počet nepokřtěných dětí se výrazně zvyšuje.'

'Na klíčovou otázku dokumentu: 'Co říká církev tváří v tvář situaci dítěte, které zemře nepokřtěno?' nelze odpovědět zjednodušujícím 'Bez obav, všechno je v pořádku'. Pevnou půdu pro naději ve spásu nepokřtěných dětí však dává nekonečné Boží milosrdenství, Boží láska vylitá v Ježíši Kristu a jeho touha po spáse všech lidí,' prohlašuje P. McPartlan. ' I když si nikdo nemůže být osudem zemřelých nepokřtěných dětí jist, křesťané mohou a dokonce mají doufat, že Bůh tyto děti uvítá v nebi.'

Formální studia MTK na toto téma započala již v r. 2004. Podnětem se staly množící se dotazy biskupů a kněží z celého světa, kteří žádali kardinála Josepha Ratzingera, tehdejšího prefekta Kongregace pro nauku víry a současného papeže Benedikta XVI., o aktualizované prohlášení církve k situaci nepokřtěných dětí. Odpověď MTK se zároveň týká těch, kteří truchlí nad životy dětí ztracenými při potratech. Podle katolické nauky začíná lidský život již při početí a otázka osudu nepokřtěných dětí se tak vztahuje i na oběti potratů.

Aby ale nedošlo k chybnému výkladu a nebylo možné tvrdit, že křest není nutný, neboť malé děti nejsou schopny hřešit, dokument též potvrzuje učení církve o skutečnosti prvotního hříchu. Církev věří, že s výjimkou Panny Marie a Ježíše se každá lidská bytost rodí poznamenána prvotním hříchem, který ji dělí od Boha. Katechismus katolické církve (čl. 1250) k tomu říká: 'Protože se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, mají zapotřebí, aby se znovu narodily křtem, aby byly osvobozeny od moci temnot a přeneseny do království svobody Božích dětí, k níž jsou povoláni všichni lidé.' V Katechismu se však neříká nic o limbu.

Ve svém knižním rozhovoru 'The Ratzinger Report' i v knize 'Bůh a svět' z r. 2000 budoucí papež prohlašuje, že zaměření se na naději je smysluplnější než držení se pojmu limbu, kde by nepokřtěné děti zakoušely navěky 'přirozené štěstí', ale nemohly by být v Boží přítomnosti v nebi. Podle papeže Benedikta XVI. nebyl limbus nikdy definován jako článek katolické víry, ale vždy zůstal hypotézou, utvořenou na základě přesvědčení církve o nutnosti křtu.

Po dokončení a schválení všemi členy by závěrečný dokument komise na toto téma mohl vyjít v r. 2007, říká P. McPartlan. I když jdou podle něj práce na dokumentu hladce, potřebuje MTK k dopracování ještě čas.