Arcibiskup Causero na závěr sněmu

Apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Diego Causero pronesl při slavnostní bohoslužbě na závěr plenárního sněmu v neděli 10.7. projev, jehož úplné znění přinášíme v této zprávě.

Vaše Eminence,
pane předsedo České biskupské konference, bratři biskupové, drazí kněží, řeholníci a řeholnice, drazí bratři ve víře v Ježíše Krista.

Velehrad je považován za místo zrození křesťanské víry v moravských a českých zemích; dnes se, podle záměru našich biskupů, stává místem znovuzrození.

Dnes končí 2. zasedání Plenárního sněmu katolické církve v České republice. Velkým společným úsilím celé církve je přizpůsobit modernímu člověku hlásání evangelia a představit mu, srozumitelným jazykem, jedinečnou velikost Ježíšovy postavy. Česká církev se shromáždila, aby stvrdila svou věrnost Kristu a svou touhu sloužit této zemi. V těchto dnech se snažila pod vedením Ducha Svatého plánovat svoji budoucnost.

Svatý otec Benedikt XVI., se kterým se společně setkáte v listopadu při návštěvě hrobů apoštolů, žehná vašim snahám a modlí se, aby sémě, které zaséváte, přineslo bohaté plody.

V této zemi vidím dvojí starost: léčení zranění způsobených ideologií ateismu a předložení alternativy k falešným slibům konzumismu. Oba dva systémy ústí v osobní vlažnost, duchovní lenost a davovost. Pro oba dva je Kristus přítěží, kterou je třeba odstranit: Kristus nechce, aby byli lidé podřízeni diktaturám ideologií a módy. Bůh nás stvořil k svému obrazu a ke své podobě: Kristus přišel, aby přinesl člověku znovuzrození, aby mu zároveň dal svatost a důstojnost. Jeden žalm říká: 'Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.' 'To, co Bohu vzdává slávu,' říká jeden z dávných světců, 'je živý člověk.'

Plenární sněm katolické církve v České republice usiluje o to, aby dal církvi sílu a skrze Krista chce dát větší důstojnost a kvalitu české společnosti.

Chtěl bych připomenout především důstojnost a odpovědnost pastýřů a každého křesťana slovy papeže Pavla VI., která pronesl v Manile před 35 lety: 'Běda, kdybych (evangelium) nehlásal. (1 Kor 9,16) Posílá mě on, samotný Kristus, abych hlásal evangelium. Jsem apoštol; jsem svědek.' A poslouchejte, jak pokračuje v další úvaze: 'Oč vzdálenější je cíl, oč těžší je mé poslání, o to naléhavější je láska, která mě žene (?) Musím vyznat jeho jméno: Ježíš je Kristus, syn živého Boha (?) on je učitel lidstva (?) on je světlo a pravda. Ježíš Kristus! Pamatujte na to: to je naše trvalá zvěst, to je hlas, kterému necháváme zaznít po celé zemi a v každé době.' Není nic, co by dnešní člověk potřeboval více než Kristovo evangelium.

V úterý, o slavnosti svatých Cyrila a Metoděje, jsem s velkým potěšením vyslechl Mons. Lobkowicze, který na tomto stejném místě prohlašoval za mylný a lehkovážný zvyk definovat obyvatelstvo České republiky jako ateistické. Není ateistické, pouze hledá věrohodné učitele a vzory.

Vy víte, že jsem často s obdivem vyjadřoval své uznání některým vynikajícím aspektům českých katolických společenství: liturgii, lásce k bližnímu a živosti některých nových hnutí. Upevňujte to, co už existuje, zdokonalujte hlásání evangelia a katechezi, mějte rádi kněze, aktivně zapojte laiky, chraňte důstojnost lásky a rodiny. Nacházíte se v předvečer, i když tento předvečer může trvat víc než jeden den, slibné sklizně.

Svěřme svatým Cyrilu a Metodějovi, svatému Václavu, svatému Vojtěchovi a velkým světcům této země naději a budoucnost celého českého národa, modleme se za to, abychom byli hodni historického dědictví, jehož jsme nositeli. A na přímluvu blahoslavené Panny Marie, zde uctívané jako Matka jednoty, nám žehnej Otec i Syn i Duch Svatý.
S Pánem Bohem.