Poselství Plenárního sněmu věřícím katolické církve v České republice

Drazí bratři a sestry,

na závěr Plenárního sněmu katolické církve v České republice, který se koná na posvátném Velehradě spojeném s úctou blahoslavené Panny Marie a svatých bratří Cyrila a Metoděje a u kořenů naší víry, vám posíláme srdečný pozdrav. Sněmovní dokument 'Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě', na kterém jsme pracovali, bude zveřejněn a stane se pro nás závazným až po schválení Svatým stolcem.

Dnes chceme vyjádřit svou vděčnost všem, kteří se za sněm modlili a přinášeli své oběti, všem, kteří se podíleli na práci sněmovních kroužků.

Dlouhodobá příprava i vlastní práce sněmu přinesla bohaté zkušenosti otevřeného dialogu, pokorného hledání, únavné práce i radosti ze společenství živé církve a z Boží přítomnosti. Je to společná zkušenost biskupů a kněží, řeholníků, řeholnic a laiků, členů sněmu i odborných poradců a spolupracovníků. V tom vidíme první plod sněmu a k podobné zkušenosti chceme pozvat i vás, kteří žijete ve farnostech a duchovních rodinách.

Velikost úkolu, tíha odpovědnosti i vědomí osobních hranic a omezených možností našeho společenství umocňuje naši důvěru v Pána, který je naší skutečnou nadějí a jistotou. On, pro nás ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, je uprostřed nás jako ten, který přináší odpuštění a dává nový život. Zakusili jsme, že církev je i dnes živá, protože je tu přítomen živý Kristus. Tuto zkušenost přejeme a vyprošujeme každému společenství církve.

Uvědomili jsme si, že poklad víry nemáme jen pro sebe, dostáváme ho proto, abychom mohli být užiteční. Čím více trpí lidé kolem nás různými problémy a nedostatky, tím silněji cítíme povinnost nás křesťanů vydávat svědectví Kristu, aktivně se zapojit do veřejného života a dát své síly do služby společného dobra. To je jeden z velkých úkolů věřících laiků dnešní doby. V této službě světu je třeba spolupracovat i s křesťany jiných vyznání a s dalšími lidmi dobré vůle.

Abychom mohli splnit očekávání světa i poslání, které máme od Krista, a skutečně byli světlem, které svítí všem v domě, uvědomili jsme si, že je třeba prohloubit víru a duchovní život každého z nás i našich společenství a své křesťanství nepovažovat jen za věc soukromou, nýbrž veřejnou. Světlo, když se rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec. V době totality bylo důležité odvážné svědectví našich bratří a sester, kteří se nebáli pro Krista trpět. I dnes je třeba statečnosti a vytrvalosti k veřejnému vyznávání víry, jak slovem, tak i skutky.

Zabývali jsme se životem našich farností a přejeme si, aby naše farnosti, oživované malými společenstvími a církevními hnutími, byly městy na hoře, společenstvími, v nichž se mohou příchozí setkat s Kristem, který je osloví. Každá farnost ať je společenstvím, které oslavuje Boha nejen nedělní bohoslužbou, ale také vydává svědectví víry svému okolí a předává víru dalším generacím, osvědčuje víru službou lásky, aby mezi námi nebylo potřebných bez pomoci.

Upřímně děkujeme všem, kteří se aktivně podílejí na kráse bohoslužby, katechezi a výuce náboženství i budování charitního díla v jednotlivých farnostech.

Zvláštní pozornost jsme věnovali rodině založené na celoživotním věrném manželství muže a ženy a zdůrazňujeme její nenahraditelnost pro společnost. Vyzýváme příslušné politické činitele k úpravě zákonů ve prospěch přirozené rodiny a rodin s dětmi.

Zároveň si přejeme, aby se ve farnostech věnovala větší pozornost důkladné přípravě mladých lidí na založení rodiny. Je třeba dále rozvíjet církevní centra pro rodinu i pro mládež, která mohou v této oblasti významně pomoci.

Upřímně děkujeme všem, kteří se věnují křesťanské výchově dětí a mládeže ve svých rodinách, nebo v různých společenstvích, organizacích a křesťanských školách. Musíme konstatovat, že v této oblasti jsou před námi velké úkoly. Národ, který nemá děti, nebo je dobře nevychovává, nemá budoucnost.

S důvěrou a očekáváním se obracíme i k v