Zpověď musí být úplná a rozhřešení osobní

Apoštolský list s názvem 'Misericordia Dei' zveřejnili 2.5. ve Vatikánu kardinál Joseph Ratzinger, kardinál Jorge Arturo Estévez Medina a arcibiskup Julián Herranz. Obsahem tohoto motu proprio jsou pastorální aspekty slavení svátosti smíření.

Vatikán/VIS: 'Motu proprio' znamená latinsky 'z vlastního rozhodnutí'. Označují se tak listy (obvykle organizační povahy), které vydává papež z vlastního podnětu.

Kardinál Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku víry upozornil na osobní charakter svátosti smíření, který dokument zdůrazňuje. Znamená to, že jak provinění, tak rozhřešení musejí být 'zcela osobní'. Během několika posledních desetiletí se užívala stále více společná forma svátosti smíření a byla stále více chápána jako regulérní, což způsobuje zmatení. Jedná se o zneužití této formy slavení svátosti smíření, které napomáhá vymizení této svátosti v některých částech církve.

Dále kardinál Ratzinger uvedl, že povinnost zpovědi je založena jako svátost samotným Kristem (potvrdil Tridentský koncil 1545-63), a proto církev má právo určovat, jakým způsobem se bude konat.

Kardinál Medina, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, zdůraznil, že 'služba smíření není privilegiem nebo činem moci, ale vyjádřením pastorační povinnosti, kterou každý biskup a kněz získal v den svého svěcení'. Je to jejich povinnost vůči svým bratřím a sestrám ve víře.

Motu proprio 'Miseriordia Dei' zdůrazňuje tradiční učení církve, podle které jediným běžným způsobem konání svátosti pokání je úplné vyznání hříchů knězi, po němž následuje osobní rozhřešení. Takzvaná kolektivní nebo generální rozhřešení musejí být považována za mimořádná a výjimečná a mohou být užívána pouze v nebezpečí smrti nebo tehdy, když je fyzicky nebo morálně nemožné uskutečnit svátost smíření běžným způsobem.

Arcibiskup Herranz, předseda Papežské rady pro výklad textů zákona (CIC - Kodex kanonického práva) dodal, že tento legislativní dokument odpovídá učení papeže Jana Pavla II. o hodnotě spravedlnosti jako prvotní podmínce lásky a je neoddělitelný od milosrdenství, které je obsaženo v CIC.

V tomto motu proprio jsou zdůrazněny dvě dimenze: základní právo věřících obdržet od svých kněží svátosti, které byly založeny Kristem, a povinnost kněží tyto svátosti platně a legálně udělovat.

Arcibiskup Herranz potvrdil, že normy tohoto dokumentu se týkají jediného legálního způsobu získání Božího odpuštění těžkých hříchů - to je osobní zpověď - a mimořádného způsobu slavení svátosti smíření - to je rozhřešení více kajícníků společně dohromady bez předcházejícího individuálního vyznání, které se smí užít jen ve dvou případech: blízkém nebezpečí smrti a v případech naléhavé potřeby.

Arcibiskup připomněl, že tento dokument je platný také pro východní katolické církve, v souladu s příslušnými kanonickými normami jejich právních kodexů.