Proces jmenování biskupů

Proces jmenování nových biskupů se řídí příslušnými normami církevního práva.

Praha: Pravidla, kterými se řídí proces jmenování biskupů v Římskokatolické církvi, se nacházejí v 'Normách pro promoce do biskupské služby v latinské církvi', vydané Radou pro veřejné záležitosti církve 25.3.1972 a v Kodexu kanonického práva z roku 1983 (CIC - kánony 364/4, 377 a 378).

Jestliže diecézní biskup usoudí, že potřebuje pro výkon pastoračních povinností při správě diecéze pomocníka, a že pro jeho diecézi má být ustanoven pomocný (světící) biskup, předloží Svatému stolci prostřednictvím Apoštolské nunciatury seznam tří kněží (tzv. ternu), zvláště vhodných pro tuto službu. Papežskému vyslanci (nunciovi) přísluší jednotlivě zjistit a spolu se svým názorem sdělit Svatému stolci, co radí biskupové a konzultoři.
Biskupové jsou požádáni, aby předali apoštolskému nunciovi seznam jmen konzultorů, kteří nunciovi na požádání sdělí svůj názor podle dotazníku, v němž se hodnotí lidská, duchovní, morální a pastorační kvalifikace navrhovaných kandidátů na nové biskupy. Počet konzultorů, mezi nimiž jsou duchovní i laici, se pohybuje kolem 50. Konzultoři jsou dotazováni 'pod slibem uchování tajemství' (sub peculiari secreto pontificio) a 'podle svého svědomí' (coram Deo). Papežský slib uchování tajemství je udržován proto, aby byla chráněna dobrá pověst těch kandidátů, kteří nebyli vybráni.

Tato 'terna' je zaslána do Vatikánu Státnímu sekretariátu a Kongregaci pro biskupy. Návrhy jsou potom podány Svatému otci, který vždy nemusí dodržet navržené pořadí, ale může vybrat kandidáta, který není zařazen jako první. Státní sekretariát pošle rozhodnutí papeže příslušné Apoštolské nunciatuře a ta diskrétně kontaktuje vybraného kandidáta s dotazem, zda jmenování přijímá. Kandidát má možnost ze závažných důvodu jmenování odmítnout, v tom případě je kontaktován v pořadí druhý kandidát. V případě souhlasu kandidáta se stanoví termín zveřejnění jména nového biskupa. Dříve než se kanonicky ujme svého úřadu, složí jmenovaný vyznání víry a přísahu věrnosti Svatému stolci a předloží příslušnému diecéznímu biskupovi jmenovací dekret. Výkon funkcí, které vyplývají z biskupského svěcení, je samozřejmě možný až po biskupské konsekraci jmenovaného biskupa.

Se státními autoritami nedochází během celého kanonického procesu ke konzultacím. Krátce před zveřejněním jména nového biskupa církevní úřady informují (nikoli však z důvodu udělení souhlasu) prezidenta republiky, předsedu vlády a ministra kultury.