Přidejte se svými modlitbami ke Světovému apoštolátu modliteb.
Za rodiny v krizi – Modleme se, aby zlomené rodiny nalezly uzdravení svých ran v odpuštění a vzájemném znovunalezení svých darů, i v jejich odlišnostech.
Manželství je svátost k uskutečňování jednoty lidstva. V tom se podobá církvi. Podobně jako církev prožívá své krize, prožívá je i rodina. Dnes vidíme dva protikladné pohyby: vše se globalizuje, a zároveň roste individualismus a jeho horší stránka – sobectví. S tímto postojem mnozí vstupují do manželství, které je svátostí spojení a celistvosti lidstva, jak v jeho současných vztazích, tak i jeho směřování. Tyto rozpory vyřeší jen láska, která mezi manžely a členy rodiny má možnost růst. Jak? Tehdy, když „pravá manželská láska bude mít podíl na lásce Boží. Vykupitelská síla Kristova a posvěcující činná síla církve ji udržuje a obohacuje tak, aby dovedla manžely účinně k Bohu, aby se jim dostalo podpory síly ve vykonávání vznešeného poslání otce a matky“ (GS 48).
Za účastníky národní pouti – Modleme se, aby se poutníci do Říma vrátili do svých domovů s pokojnou nadějí, radostnou vírou a novou odvahou svědčit o Kristu.
Putování je jako nějaký prastarý lidský hudební nástroj v nás, v celém lidském pokolení. Při putování se rozezvučí spousty neuvědomělého, v nás někde pod dnem vědomí dřímajícího zakoušení tajů lidského života. Vytrhne člověka z prostředí, jenž ho dusí každodenními starostmi a tím, co zanáší naše srdce nánosy toho, co je nakonec zbytečné. Zmizí z dohledu a ze zájmu všecko to, co tak tížilo. To, nač se díváme, je nové. Můžeme se na svůj život podívat čistým pohledem. Na pouti potkáváme neznámé lidi a mluvíme s nimi bez předsudků, navazujeme nezištné rozhovory. Zase jednou si po dávné době uvědomíme, že se život člověka neřídí kalendářem, pracovním, policejním a daňovým programem, ale Boží prozřetelností.