Angelus: Prvotní milost je víc než prvotní hřích

Promluva papeže Františka před polední modlitbou Anděl Páně na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince.

PAPEŽ FRANTIŠEK 

Drazí bratři a sestry, dobrý den a šťastný svátek!

Evangelium dnešní slavnosti nás zavádí do Mariina domu, aby nám vyprávělo o Zvěstování (srov. Lk 1,26-38). Anděl Gabriel zdraví Pannu takto: "Raduj se, milosti plná, Pán je s tebou" (v. 28). Neoslovuje ji jménem Marie, ale novým jménem, které neznala: plná milosti. Plná milosti, a proto prázdná hříchu, je jméno, které jí Bůh dal a které dnes slavíme.

Ale pomyslete na Mariin údiv: teprve tehdy objevila svou pravou identitu. Tím, že ji Bůh oslovuje tímto jménem, jí vlastně odhaluje její největší tajemství, které předtím nevnímala. Něco podobného se může stát i nám. V jakém smyslu? V tom smyslu, že i my hříšníci jsme obdrželi prvotní dar, který naplnil náš život, větší dobro než cokoli jiného, obdrželi jsme prvotní milost. Hodně mluvíme o prvotním hříchu, ale obdrželi jsme také prvotní milost, kterou si často neuvědomujeme.

Co je to ta prvotní milost? Týká se toho, co jsme přijali v den našeho křtu, a proto je dobré si to připomínat a také slavit! Kladu otázku: tato milost přijatá v den křtu je důležitá. Ale kolik z vás si pamatuje datum svého křtu? Přemýšlejte. A pokud si to nepamatujete, jděte domů a zeptejte se svého kmotra, kmotry, otce nebo matky: "Kdy jsem byl pokřtěn, pokřtěna?", protože ten den je dnem velké milosti, nového začátku života, prvotní milosti, kterou máme. Bůh toho dne sestoupil do našich životů, stali jsme se navždy jeho milovanými dětmi. Zde je naše prvotní krása, ze které se můžete radovat! Dnes nás Maria, překvapená milostí, která ji učinila krásnou od prvního okamžiku jejího života, vede k úžasu nad naší krásou. Můžeme to pochopit prostřednictvím obrazu bílého křestního roucha, které nám připomíná, že pod zlem, kterým jsme se v průběhu let poskvrnili, je v nás větší dobro než všechno zlo, které se nám událo. Naslouchejme jeho ozvěně, slyšme, jak nám Bůh říká: "Synu, dcero, miluji tě a jsem stále s tebou, jsi pro mě důležitý, tvůj život je vzácný. Takto k nám promlouvá Bůh. Když se nám nedaří a jsme sklíčení, když jsme skleslí a hrozí nám, že se budeme cítit zbyteční nebo špatní, vzpomeneme si na toto, na původní milost. A Bůh je s námi, Bůh je se mnou od toho dne. Pomysleme na to.

Dnes nás Boží slovo učí další důležité věci: že zachování naší krásy něco stojí, vyžaduje úsilí. Evangelium nám vlastně ukazuje odvahu Marie, která řekla Bohu "ano", která si vybrala Boží riziko; a úryvek z Genesis, týkající se prvotního hříchu, k nám promlouvá o boji proti pokušiteli a jeho pokušením (srov. Gn 3,15). Všichni ale také ze zkušenosti víme, že volba dobra stojí úsilí, že stojí úsilí chránit dobro v nás. Vzpomeňme si, kolikrát jsme ho promarnili tím, že jsme podlehli vábení zla, že jsme byli lstiví ve vlastním zájmu nebo jsme dělali něco, co by nám poskvrnilo srdce; nebo dokonce tím, že jsme ztráceli čas zbytečnými a škodlivými věcmi, například tím, že jsme odkládali modlitbu a říkali "dnes nemohu" těm, kteří nás potřebovali, ačkoli jsme mohli.

Tváří v tvář tomu všemu však dnes máme dobrou zprávu: Maria, jediná lidská bytost bez hříchu v dějinách, je v tomto boji s námi, je naší sestrou a především naší Matkou. A my, kteří se snažíme volit dobro, se jí můžeme svěřit. Svěřujeme se Panně Marii, zasvěcujeme se jí a říkáme jí: "Drž mě za ruku, Matko, veď mě: s tebou budu mít více síly v boji proti zlu, s tebou znovu objevím svou původní krásu." Svěřme se dnes Marii, svěřujme se jí každý den a opakujme jí: "Maria, svěřuji ti svůj život, svěřuji ti svou rodinu, svou práci, svěřuji ti své srdce a své zápasy. Zasvěcuji se ti." Kéž nám Immaculata pomáhá chránit naši krásu před zlem.