Alois Tylínek: Kněz, kterého nezlomilo ani gestapo

Nacistický vězeň, zpovědník válečných zločinců, kněz z nuselské periferie i náměstek primátora a zastupitel za stranu lidovou (ČSL), tím vším byl P. Alois Tylínek z Mančic na Kolínsku, od jehož narození uplynulo dnes, 20. srpna, 140 let.

Alois Tylínek (20. srpna 1884 Mančice – 27. srpna 1965 Kolín) byl český římskokatolický kněz, politik, papežský komoří a arciděkan.

Vystudoval gymnázium v Kolíně a bohosloveckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na kněze byl vysvěcen roku 1907. Jako vyšehradský kaplan byl v roce 1912 zvolen starostou první pražské orelské jednoty. Za první světové války sloužil jako polní kurát. V letech 1922 až 1959 byl farářem a následně děkanem ve farnosti u kostela sv. Václava v pražských Nuslích, kde také oslavil padesáté výročí kněžského svěcení. Stal se také náměstkem primátora hlavního města Prahy Dr. Karla Baxy (od roku 1934), kterým byl před i po druhé světové válce, a členem českého zemského zastupitelstva (od roku 1937). 

Tajná policie sledovala Tylínka, význačnou osobnost předválečné Prahy, od konce roku 1939. Na jeho kázaní docházel česky mluvící gestapák Franz Ohmann i udavači.

"Byl považován za lidového kněze a byl velmi oblíben, kázání využíval k výrokům proti říši. Záleželo, aby byl vyřazen za každých okolností," uvedl do protokolu na Ředitelství národní bezpečnosti (ŘNB) na konci roku 1945 Fritz Kiesewetter, jenž působil jako komisař v církevním referátu pražského gestapa. Tylínka tajná policie zatkla na jaře 1940. Trest pro přečin hanobení říše zněl nejprve na dva roky káznice, poté bylo nařízeno dodání do koncentračního tábora, shrnul Tylínkův osud Kurt Oberhauser, bývalý vrchní kriminální tajemník církevního referátu gestapa. Na cestu mu dokumenty přerazítkovali písmeny R. U. – Návrat nežádoucí. Tylínek prošel žaláři na Pankráci, v Budyšíně, Malé pevnosti v Terezíně a lágrem v Dachau. "Bez ohledu na zmrzačené nohy jej provázel stálý smysl pro humor a jiskrná satyra," vzpomínal na něj spoluvězeň František Štverák. Asi měsíc po svém propuštění (osvobození Dachau americkou armádou) z koncentračního tábora sloužil zádušní mši za Emila Háchu.

Jako nuselský duchovní správce se Tylínek na Pankrác do věznice vracel i po osvobození. Okolo poledne 22. května 1946 navštívil válečného zločince K. H. Franka jen pár desítek minut před tím, než měl pohlédnout do očí mistra popravčího Františka Nenáhla.

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948.

Po únorovém převratu byl zbaven všech politických a většiny veřejných funkcí (do roku 1960 vykonával funkci děkana na 2. pražském vikariátu u sv. Václava v Nuslích). Na penzi žil v Kolíně. Stal se čestným občanem města Kolína. Zemřel roku 1965 v Kolíně a byl pohřben na zdejším městském hřbitově.

Roku 1989 byl posmrtně vyznamenán českým válečným křížem a českou vojenskou medailí za zásluhy.

Zdroj: Wikipedie