„Nejprve nás zabíjely bomby, nyní sankce“, připomíná maronitský arcibiskup syrského Aleppa osud více než devadesáti procent Syřanů, kteří se ocitli pod hranicí chudoby. Církev se do tohoto scénáře snaží vnášet naději, ovšem mladí lidé odcházejí do zemí, považovaných za bezpečnější. Sýrie tak přichází o své rodiny a budoucnost.
„Situace se horší ze dne na den. Devět z deseti lidí žije pod hranicí chudoby a svět na nás zapomněl. Paradoxně se již na naprosté většině území nevedou boje, s výjimkou severních oblastí, přesto však lidé nadále umírají, tentokrát hladem. Na vině jsou sankce, které platí už jedenáct let. Když potkávám lidi, říkají mi: otče, předtím, když padaly bomby, se žilo líp...“
Svěřuje se arcibiskup Joseph Tobji. Válka na Ukrajině ještě znásobila utrpení Syřanů, mezi nimiž se zvýšil počet nemajetných a hladovějících.
„Z celé populace se stali žebráci. Válka na Ukrajině nás ještě více ochudila o obilí, olej a plyn. Elektrický proud funguje pouhé dvě hodiny denně, na provoz generátorů nemáme naftu. S nárůstem chudoby se zvyšuje korupce. Lidé by nemohli přežít bez pomoci církví – u nás v Aleppu jim společně přináší hmotnou a duchovní pomoc šest katolických biskupů různých obřadů. Bude však obtížné v této pomoci pokračovat. Další problém, s kterým se Sýrie vyrovnává, je odchod mladých lidí. Znamená to, že s každým odcházejícím mladých člověkem naše země ztrácí rodinu, která mohla být založena“.
A to je další příčinou umírající syrské budoucnosti, uzavírá maronitský biskup Aleppa, Joseph Tobji.