Blíží se 6. neděle velikonoční (22. května), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.
Křesťané považují náboženskou svobodu za nejdůležitější ze všech lidských práv, protože přímo souvisí s věčným osudem člověka, se smyslem života v čase a věčnosti. Náboženská svoboda znamená, že každý člověk může svobodně vykonávat, hlásat a také měnit svou víru, aniž by mu v tom bránila společnost a stát.
240 milionů, 260 milionů, 340 milionů, 360 milionů – tak z roku na rok roste počet pronásledovaných křesťanů ve světě. Každý sedmý křesťan trpí nějakou formou útlaku nebo diskriminace. Počet křesťanů zavražděných z náboženských důvodů se loni zvýšil o 24 %, když pro víru přišlo o život 5898 křesťanů. 6175 křesťanů bylo vězněno bez procesu a téměř vždy na základě smyšlených obvinění. Bylo zaznamenáno 5110 útoků na kostely a křesťanské budovy. Zeměmi extrémního pronásledování jsou Afghánistán, Severní Korea, Somálsko, Libye, Jemen, Eritrea, Nigérie, Pákistán, Irán, Indie, a Saúdská Arábie. Nejčastější příčinou diskriminace je radikální islám, etnické konflikty v Africe, represe ze strany komunistických režimů a hinduistický extrémismus v Indii. Jednou ze zemí s extrémním pronásledováním je Nigérie, kde bylo za posledních 12 let zabito téměř 40 000 křesťanů a statisíce byly násilně vysídleny. Protikřesťanské útoky džihádistů zaznamenáváme v dalších zemích subsaharské Afriky. Zprávy o únosech, nucených sňatcích a islamizaci nezletilých nemuslimských dívek v Pákistánu a dalších islámských zemích jsou na denním pořádku.
Pod tlak se dostávají křesťané i na Západě. Bývalý mezinárodní prezident CSI Herbert Meier pronesl již před 16 lety tato stále platná slova: „Svoboda svědomí, vědeckého bádání a tolerance patří neodmyslitelně k dědictví západních zemí. Je formulována v přirozeném právu a je s ním nerozlučně spojena. Díky tomu stála Evropa po staletí v první linii. Dnes ale vidíme, že se toto dědictví Evropy ztrácí a věřící křesťané jsou konfrontováni s dvěma hrozbami - stále agresivnějším sekularismem a relativismem, a na druhé straně s rostoucím vlivem islámských skupin.“
Je příznačné pro sekularizovaného „ducha doby“, že utrpení a svědectví křesťanů, jakkoliv velké a zřetelné, není v centru pozornosti veřejnosti. V posledním období navíc zájem veřejnosti „zaměstnává“ epidemie čínského viru a ruská agrese na Ukrajině.
V době, která se považuje za moderní, osvícenou a progresívní, máme povinnost být na straně lidí, kteří jsou za svou víru, šikanováni, biti, mučeni a vražděni. Solidarita s pronásledovanými má biblický základ v prvním listu apoštola Pavla Korintským – „Trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny“ (12.26). V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách alespoň o 6. neděli velikonoční!
Autor: Monika Kahancová , výkonná ředitelka CSI ČS