Dne 16. 10. slaví církev svátek sv. Markéty Marie Alacoque. Zveřejňujeme text P. Miloslava Fialy OPraem., který pojednává o této světici.
Malé francouzské městečko Paray-le-Monial s jedinečnou bazilikou Nejsvětějšího Srdce je stále cílem mnoha poutníků z celého světa, aby se v kapli Navštívení modlili u místa posledního odpočinku této světice, tedy tam, kde se během svého řeholního života obětovala za svět a kde se jí zjevilo láskou hořící Ježíšovo Srdce.
Sestra Markéta Marie se narodila 22. července 1647 v burgundském Lauthecouru ve šlechtické, ale zchudlé rodině. Její šťastné dětství bylo narušeno v osmi letech smrtí otce, který byl soudcem, a v deseti letech těžkou dětskou obrnou, ze které ale byla později náhle vyléčena.
Už záhy pocítila volání po zasvěceném životě, které bylo posíleno ještě před vstupem do kláštera různými zjeveními. Ve svých 24 letech se stávásestrou komunity Navštívení v Paray-le-Monial, známé svou horlivostí a přísností života. Pro domácí práce byla málo vhodná, zato na sebe upozornila mimořádnými dary Boží milosti, které ovšem vzbuzovaly u představených nedůvěru, a proto jí byly stále znovu ukládány různé zkoušky.
Přes odpor sester a pokořování zůstala pevná ve víře a všechno snášela s příkladnou pokorou. Ve třech velkých zjeveních poznává význam úcty k Ježíšovu Srdci, zvláště když ji Pán nazval milovanou žačkou svého Srdce. Když jednou klečela před vystavenou Nejsvětější Svátostí, opět se jí zjevil, tentokrát se zářícími pěti ranami a planoucím Srdcem; stěžoval si přitom na nevděk lidí a požádal ji: 'Učiň mi alespoň tu radost, že nahradíš jejich nevděk, nakolik toho jen budeš schopna.'
Bylo to v oktávu Božího Těla, 16. června 1675, kdy v kapli Navštívení spatřila ve vidění Ježíše Krista; opět si stěžoval na lidský nevděk, který působí nesmírné bolesti zvláště jeho Srdci, a žádal odčinění: 'Proto tě žádám, aby pátek po oktávu Božího Těla byl vyhrazen pro zvláštní svátek ke cti mého Srdce. V ten den se má přistoupit k svatému přijímání a konat odčinění slavnostním aktem, aby se napravilo špatné zacházení, které se mi dostalo na oltářích.'
Boží služebnice se od té chvíle stala vědomou smírnou obětí, aby nahrazovala nevděk těch, pro které se Ježíš obětoval do krajnosti. Po šestnáct let každý čtvrtek a nakonec při své vlastní agonii doplňovala na svém těle míru Kristova utrpení, zcela ve smyslu slov apoštola Pavla: 'Nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.' (srov. Kol 1, 24)
Sestra Markéta Marie zemřela v pověsti svatosti 16. října 1690. Kanonizační bula papeže Benedikta XV. z roku 1920 potvrzuje, že služebnice Boží Markéta Marie Alacoque ve svatosti života a v hrdinském stupni ctností vytrvala až do konce.
Církev spatřuje význam světice v tom, že jejím prostřednictvím se úcta k Božskému Srdci stala známou, což nakonec vedlo k zavedení příslušného svátku. Tato úcta je rozšířena po celém světě, o čemž svědčí zasvěcení mnoha kostelů. Nejvýznamnější stavbou ke cti Nejsvětějšího Srdce Páně je chrám v Praze na Královských Vinohradech, který je zároveň jedním z nejkrásnějších moderních kostelů vůbec. Je vystavěn podle návrhu hluboce věřícího slovinského architekta Josipa Plečnika.
Církev uctívá probodené Ježíšovo Srdce, neboť ono zachraňuje svět tím, že se obětuje a naléhavě volá i naše srdce. Jak napsal Joseph Ratzinger, současný papež, toto Srdce nás zve, abychom zanechali marných pokusů o sebezáchovu, a v darování se jemu a s ním nalezli plnost lásky. Pouze ta je věčností, pouze ta udržuje svět.
P. Miloslav Fiala OPraem.